Přeprava nebezpečného zboží (2. část)

Podle ustanovení dohody ADR musí každý podnik, jehož činnosti zahrnují silniční přepravu nebezpečných věcí nebo s touto přepravou souvisejí (balení, nakládky, plnění nebo vykládky nebezpečných věcí), jmenovat jednoho nebo více bezpečnostních poradců. Může zaměstnávat vlastního bezpečnostního poradce nebo má možnost spolupracovat s externistou.

Seriál Přeprava nebezpečného zboží

• část 1. - Přepravní řetězec v souladu s dohodou ADR
• část 3. - Mobilní expertní jednotky kontrolují dodržování předpisů

Vlastní bezpečnostní poradce či externista?

Většina odborníků doporučuje upřednostnit externího bezpečnostního poradce. Bezpečnostní poradce, který je ve firmě zaměstnán, má obvykle více funkcí. Zpravidla pracuje jako odpadový hospodář, chemik nebo třeba personalista a bezpečnostní poradenství má jako práci navíc. Jeho velkou výhodou ale bývá velice dobrá znalost firmy, ve které pracuje.

Oproti tomu externista si neustále prohlubuje vědomosti, protože bezpečnostní poradenství bývá jeho hlavním zaměřením a této problematice se věnuje kontinuálně a ve větším rozsahu.

První kroky externího poradce

Pro externího bezpečnostního poradce je důležité vybrat kontaktní osobu, s níž má spolupracovat. Odborníci doporučují komunikaci s logistikem, dispečerem, bezpečnostním technikem, odpadovým hospodářem, správcem autoparku nebo manažerem kvality nežli s majitelem nebo ředitelem, který řeší mnoho jiných problémů.

Na začátku spolupráce musí externí bezpečnostní poradce u zákazníka zjistit, s čím vůbec nakládá. Kromě nebezpečných věcí, které jsou z hlediska obchodu nebo výroby evidentní, může externista objevit skryté nakládání s nebezpečnými věcmi – například plyny, barvy, ředidla nebo nebezpečný odpad.

Bezpečnostní poradce by měl na začátku spolupráce provést vstupní audit, jehož součástí by měla být výstupní zpráva obsahující mimo jiné, které procesy je nutné ve firmě změnit. Měl by navrhnout opatření k nápravě příslušných procesů. V této souvislosti nachází externí bezpečnostní poradce mnohdy chyby v dokladech, neexistenci bezpečnostního plánu nebo například nesprávně označené kusy a neúplnou výbavu.

Povinnosti bezpečnostního poradce

K povinnostem externího bezpečnostního poradce ADR patří například následující činnosti:

• dohlížet na dodržování předpisů pro přepravu nebezpečných věcí
• radit podniku při operacích souvisejících s přepravou, nakládkou, vykládkou a manipulací nebezpečných věcí (zpravidla zpracováním vnitropodnikových směrnic a manuálů)
• zpracovávat a aktualizovat průvodní doklady
• zatřídit (klasifikovat) látky z hlediska ADR
• kontrolní činnost, informační servis
• připravit výroční zprávu pro orgány státní správy
• analýza a vypracování zpráv týkajících se vážných nehod a mimořádných událostí
• provádět vlastní školení zaměstnanců podniku, včetně školení o změnách předpisů, a vedení záznamů o takovém školení (školení osob podílejících se na přepravě nebezpečných věcí)
• zajistit existenci bezpečnostního plánu dle poddílu 1.10.3.2
• ověřovat, že zaměstnanci účastnící se přepravy nebezpečných věcí jsou držiteli platných osvědčení (například Osvědčení o školení řidiče ADR)
• uplatňovat kontrolní postupy s cílem zajistit, aby v dopravních prostředcích byly k dispozici doklady a bezpečnostní výbava a aby tyto doklady a výbava byly v souladu s předpisy

Externí nebo interní bezpečnostní poradce představují pro firmu zvýšené náklady. Navíc se do hry dostávají skryté náklady, protože existuje poměrně velká pravděpodobnost, že bezpečnostní poradce objeví nějaké nefungující procesy, které bude nutné zlepšit.

Poradenství je osobní službou

Společnost M KONZULT, která zajišťuje bezpečnostní poradenství, považuje práci externího bezpečnostního poradce za osobní službu. Aby měla jeho činnost smysl, je nutné se zákazníkem navázat těsný kontakt a vybudovat vztah založený na maximální důvěře.

Jednatel společnosti Pavel Konečný podotýká, že na začátku spolupráce je vždy nutné provést vstupní audit, který odhalí veškeré toky nebezpečných věcí v rámci společnosti, což bývá velice složité. Je však nutné zjistit, jakým způsobem se nebezpečné věci do firmy dostávají a jak se dostávají ven. „Potřebujeme získat maximum informací, abychom mohli pokrýt veškeré jejich činnosti související s přepravou nebezpečných věcí,“ tvrdí Pavel Konečný a poukazuje na rozdíl mezi dopravní a výrobní firmou. U dopravce se především řeší, jaké nebezpečné věci přepravuje, o jaký typ přepravy se jedná (kusové zásilky, přeprava v cisternách nebo volně ložené), zda například nebude přepravovat výbušniny nebo radioaktivní látky. To všechno je možné zjistit s předstihem prostřednictvím e-mailu nebo telefonu.

„U výrobních firem to bývá zpravidla složitější, protože informace zpravidla získáme až při prvním osobním kontaktu. Výrobci si mnohdy si neuvědomují, že se jich dohoda ADR týká rovněž v souvislosti s příjmem surovin nebo odesíláním odpadů. Řeší především přepravu nových výrobků, a to ostatní je pro ně druhořadé. Bývá to často běh na dlouhou trať,“ říká Pavel Konečný a dodává, že chyby nejčastěji vznikají při vyplňování přepravních dokladů, které bývají nedostatečně vyplněny nebo je tam naopak něco navíc. Jedná se o často drobnosti, jako například záměny v oficiálním pojmenování pro přepravu s obchodním pojmenováním zboží.

Seriál Přeprava nebezpečného zboží

• část 1. - Přepravní řetězec v souladu s dohodou ADR
• část 3. - Mobilní expertní jednotky kontrolují dodržování předpisů

Pozn.

Přestože společnost TIMOCOM věnovala přípravě tohoto článku potřebnou péči, nenese žádnou odpovědnost za případné nepřesnosti nebo chyby v informacích obsažených v článku. Zejména za škody jakéhokoli druhu, které jsou přímým nebo nepřímým důsledkem jednání a/nebo rozhodnutí učiněných na základě informací v tomto článku.