Přeprava nebezpečného zboží (1. část)

Přepravy nebezpečných věcí představují velice specifickou oblast. Vzhledem k povaze těchto produktů jsou na přepravy podle dohody ADR kladeny daleko větší nároky nežli na přepravy běžného zboží. Dopravní firmy proto musí splňovat požadavky na odbornost a spolehlivost.

Seriál Přeprava nebezpečného zboží

• část 2. - Úloha bezpečnostního poradce
• část 3. - Mobilní expertní jednotky kontrolují dodržování předpisů

Dopravce potřebuje maximum informací

Dopravci provádějící přepravu nebezpečných věcí musí dodržovat Dohodu o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí ADR (dále dohodu ADR), která je jednou za dva roky aktualizovaná. V souladu s dohodou ADR musí být realizován celý přepravní řetězec.

Ještě před přijetím zakázky na přepravu nebezpečných věcí je nutné zjistit maximum informací o tom, co přesně chce zákazník přepravit. Může se jednat o sypké nebo kapalné látky, plyny nebo může jít například o přepravu zboží v kusech. Zákazník by měl dopravní firmě sdělit UN číslo, název produktu, obalovou skupinu, třídu nebezpečnosti, omezení pro průjezd tunely a také zda má být zásilka označena jako látka ohrožující životní prostředí.

Pro přepravu je nutné zvolit vhodný obal a správně jej označit. Zásilky mohou být přepravovány na paletách, v IBC, sudech, kanystrech, vacích nebo například v kartonových obalech. Dohoda ADR stanovuje tři obalové skupiny podle stupně nebezpečí. První pro velmi nebezpečné látky, druhou pro středně a třetí pro málo nebezpečné látky.

Důležitý krok představuje volba silničního vozidla. Přepravy bývají prováděny v cisternových či návěsových vozech, bývají běžně přepravovány v námořních kontejnerech nebo například ve speciálních cisternových kontejnerech. Vozidla přepravující nebezpečné věci však musí splňovat veškeré požadavky dohody ADR. U jednotlivých typů vozidel jsou stanoveny minimální požadavky na konstrukci a uváděny technické specifikace z pohledu elektrického příslušenství, brzdových systémů, prevence nebezpečí požáru, omezovače rychlosti a spojovacích zařízení přípojných vozidel.

Řidiči patří mezi elitu

Přeprava nebezpečných věcí musí být zajišťována spolehlivými a zkušenými řidiči. Z pohledu dohody ADR musí být řidič proškolený ve stanoveném rozsahu a musí mít platné osvědčení o školení řidiče pro stanovený rozsah přepravy dle ADR. Musí být vybaven ochrannými pracovními pomůckami a také musí mít k dispozici výbavu pro osobní ochranu. Jedná se o fluoreskující výstražnou vestu, přenosnou svítilnu, pár ochranných rukavic a ochranu očí.

„Primárně hledáme řidiče již se zkušenostmi s přepravou v cisternách, dále alespoň se zkušenostmi s řízením (C+E), v krajním případě pak probíhá několikaměsíční zaškolení nováčků bez předchozí praxe,“ uvádí Jindřich Křípal, který pracuje jako externí bezpečnostní poradce například pro společnost L.C. Sokotrans, a dodává, že z pohledu dohody ADR řidič musí absolvovat školení dle kapitoly 8.2 dohody ADR. Po absolvování zkoušky obdrží osvědčení o školení řidiče platné pět let od data, kdy složil zkoušku.

Pro hladký chod přepravy a zajištění maximální bezpečnosti při přepravě je nutná spolupráce všech subjektů, které se na přepravě podílejí. Řidič by měl vždy zkontrolovat nakládané zboží, jestli nedošlo k jeho poškození nebo například zda zboží odpovídá údajům v přepravním dokladu. Odesilatel (nakládce) by pak měl zkontrolovat pracovníka, kterému látku předává (tedy řidiče a jeho dopravní jednotku). Důležité je, jestli osádka vozidla absolvovala příslušné školení a zda je řidič schopen prokázat se osvědčením o školení řidiče. Rovněž by se měly kontrolovat písemné pokyny, předepsaná výbavu a osobní ochranné prostředky.

Seriál Přeprava nebezpečného zboží

• část 2. - Úloha bezpečnostního poradce
• část 3. - Mobilní expertní jednotky kontrolují dodržování předpisů

Pomáhá informační systém

„Stejně jak se vyvíjí samotná dohoda ADR, tak se i naše společnost snaží nastavit interní procesy tak, aby odpovídaly aktuálním požadavkům a usnadnily našim dispečerům i řidičům jejich práci. Všechny interní procesy jsou zaneseny do směrnice ISO:9001, jejichž součástí je i přeprava nebezpečných látek. Jednotlivé procesy jsou nastaveny samostatně pro řidiče a pro dispečery. Tyto procesy jsou přeneseny do pracovních manuálů, které mají jednotliví pracovníci k dispozici,“ vysvětluje Vlastislav Čech, generální ředitel společnosti ČSAD Uherské Hradiště. „Náš informační systém pro dopravu TMS je rovněž přizpůsoben pro tento druh přepravy, takže je schopen zaznamenat všechny požadované informace a dál je prezentovat na potřebných dokumentech, včetně zaslání informací do jednotky vozidla, kde má řidič veškeré požadavky a dispozice na probíhající přepravu.“

Přeprava začíná u samotného výrobce

Vlastislav Čech zdůrazňuje, že počátek zdárné přepravy začíná u samotného výrobce, který nejlépe zná povahu zboží a je povinen zboží řádně zabalit a označit. Přesné označení je dáno dohodou ADR. Nejčastější problémy během přepravy pocházejí právě z nedostatečného označení a také nevhodného balení.

„I když jsou všechna naše vozidla vybavena základní výbavou pro přepravu ADR (cedule, hasící přístroj, ochranné pomůcky či příručka pro případ nehody) a všichni řidiči jsou proškoleni, každá přeprava ADR musí být předem avizována. To znamená, že zákazník musí do objednávky přepravy uvést všechny náležitosti. Konkrétně se jedná o množství, druh látky ADR, třídu, obalovou skupinu a jak je zboží pro přepravu baleno,“ upozorňuje Vlastislav Čech a dodává, že další důležitou informaci představují požadavky na řidiče, respektive vnitřní předpisy v místě nakládky a vykládky. Některé výrobní závody mají specifické požadavky na výbavu řidiče a postupy uvnitř areálu. Zde často dochází k problémům, kdy ostraha nechce pustit řidiče do areálu, protože nemá pracovní obuv nebo svítilnu od konkrétního výrobce. Asi nejznámější je kauza svítidel, kdy Francie neuznávala jiné svítilny než jejich vlastní, i když splňovaly potřebou normu EU.

Na pojištění nevyplácí šetřit

Pokud dopravce zajišťuje přepravu nebezpečných věcí a nemá tento druh přepravy řádně pojištěn, vystavuje se obrovskému nebezpečí. Případná havárie totiž může mít nedozírné následky. Škoda může dosáhnout desítek milionů korun a ty musí někdo zaplatit.

U přepravy nebezpečného nákladu je kladen velký důraz na způsob přepravy, zajištění nákladu a veškerých legislativních norem včetně dodržování dohody ADR. Při sjednávání pojištění musí dopravce pojišťovacího makléře upozornit na skutečnost, že jeho vozidla budou přepravovat nebezpečný náklad podle dohody ADR. V této souvislosti je nutné počítat s vyšší cenou za pojištění, které musí krýt následky způsobené případnou havárií. Škody v těchto případech bývají daleko vyšší než při přepravě běžného nákladu, protože existuje riziko ekologické havárie.

Odborníci tvrdí, že při sjednávání pojištění je nutné jasně definovat, jaký konkrétní náklad budou vozidla přepravovat. Pokud se o nebezpečném nákladu pojišťovna dozví až při likvidaci pojistné události, může odmítnout plnění.

Ještě před uzavřením pojistné smlouvy je nutné identifikovat veškerá rizika. Pojišťovacího makléře zajímá areál dopravce, dodržování bezpečnostních předpisů a výsledky revizí jednotlivých zařízení. Zákazník musí rovněž doložit stavební dokumentaci, koncesní listinu a také doklad o způsobilosti pro přepravu podle dohody ADR. V případě požadavku na havarijní pojištění je nutné zkontrolovat vozový park a stav jednotlivých vozidel. Posouzení rizik v žádném případě není možné provádět takzvaně od stolu, protože slouží jako jeden z podkladů pro kalkulaci pojistného a následný návrh pojistné smlouvy.

Seriál Přeprava nebezpečného zboží

• část 2. - Úloha bezpečnostního poradce
• část 3. - Mobilní expertní jednotky kontrolují dodržování předpisů

Pozn.

Přestože společnost TIMOCOM věnovala přípravě tohoto článku potřebnou péči, nenese žádnou odpovědnost za případné nepřesnosti nebo chyby v informacích obsažených v článku. Zejména za škody jakéhokoli druhu, které jsou přímým nebo nepřímým důsledkem jednání a/nebo rozhodnutí učiněných na základě informací v tomto článku.